Překlad článku Jima Greena publikovaného v časopise The Ecologist.
Rok 2017 je pro jadernou energetiku jedním z nejhorších v historii. O krizi jaderného průmyslu otevřeně hovoří i jeho významní protagonisté. Bankrot společnosti Westinghouse je nejvýraznější ranou, která jaderný průmysl postihla, ale ekonomické problémy a odpor veřejnosti jej sužují globálně. Třebaže je letošní rok teprve za polovinou, velmi pravděpodobně se zařadí k nejhorším letopočtům v historii jaderné energetiky vedle let 1979, 1986 a 2011, kdy došlo k haváriím reaktorů v elektrárnách Three Mile Island, Černobyl a Fukušima.
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) posílila pochyby, zda nyní stamiliony a v budoucnu až miliardy korun mizející v Podzemním výzkumném pracovišti (PVP) Bukov v prostředí bývalých uranových dolů jsou účelně vydávané prostředky. Rozhodla se totiž utajit zásadní technicko-ekonomickou studii realizace výzkumného programu PVP Bukov, která měla doložit vhodnost lokality pro výzkumnou činnost pro hlubinné úložiště. Calla se proti takovému rozhodnutí brání rozkladem, protože uváděné argumenty – odkaz na autorské právo nebo že jde o pouhou „podkladovou informaci“, nenachází oporu v zákoně.
Hlavní investor jaderné elektrárny Summer v Jižní Karolíně, společnost Scana, se rozhodla ukončit výstavbu obou připravovaných bloků. Důvodem je neustálé prodražování výstavby reaktorů. Společnost už do ní vložila 9 miliard dolarů, ale aktuálně dvojnásobné zdražení oproti rozpočtu vedlo k rozhodnutí v riskantním projektu nepokračovat. Podle původních odhadů měly dva reaktory AP1000 dodávané společností Westinghouse stát 11 miliard dolarů, poslední odhady se vyšplhaly na 22,9 miliardy.
V listopadu 2016 dvě třetiny z třistapadesáti členné Občanské poroty státu Jižní Austrálie hlasovaly pro odmítnutí plánů na dovoz obrovského množství vysoko aktivního odpadu z celého světa s podnikatelským záměrem udělat z tohoto projektu výdělečný byznys. Všeobecně se předpokládalo, že porota založená a financovaná vládou bude loajálně hájit její zájem na prosazení hlubinného úložiště. Avšak nakonec místo „ano“ hlasovala porota „ne - za žádných okolností“.
Německé obce, na jejichž katastrálním území se nachází jaderná elektrárna, vyzývají podle německého tisku spolkovou vládu, aby do roku 2031 nechala postavit centrální vstupní sklad pro vysoce radioaktivní odpad. To podle německého deníku Heilbronner Stimme prohlásil Pracovní svaz obcí s jaderně-technickými zařízeními (Asketa) po schůzi v Neckarwestheimu.
Podle vyjádření francouzského jaderného dozoru ASN může společnost EDF po dokončení výstavby provozovat reaktor EPR ve Flamanville navzdory materiálovým vadám zjištěným v oceli tlakové nádoby reaktoru. Podmínkou je ovšem výměna víka tlakové nádoby nejpozději do roku 2024. Předběžné rozhodnutí ASN, které bude definitivně potvrzeno v říjnu po veřejném projednání, vychází z doporučení technického oddělení jaderného dozoru IRSN. Podle něj může být reaktor bezpečně spuštěn, ale bude vyžadovat stálý speciální monitoring po celou dobu provozu a výměnu víka tlakové nádoby po několika letech provozu.
