Ani 31 let po havárii v Černobylu neexistuje konsensus pro nakládání s jaderným odpadem. Vlády nevynikají v dlouhodobém plánování a to je kámen úrazu pro jaderný průmysl, který musí plánovat na statisíce až miliony let dopředu. V současnosti se nejvíce prosazuje technologie hlubinného úložiště, kterou volí státy jako Finsko, jenž má začít provozovat úložiště Onkalo v roce 2020, a Švédsko, kde ale dosud ještě nebylo vydáno finální stavební povolení pro úložiště Forsmark.
Bez ohledu na výsledek voleb bude mít nový francouzský prezident nebo prezidentka na stole zásadní problém. Bude muset vyřešit jaká část z 58 jaderných reaktorů, které se blíží ke konci své projektované životnosti, bude usilovat o prodloužení provozu a jaká část bude definitivně odstavena. U každého rozhodnutí je přitom zřejmé, že bude mít nákladné dopady. Prodlužování životnosti i odstavování elektráren bude vyžadovat pečlivé plánování, v obou případech jde o náročné procesy, u nichž existuje riziko eskalace nákladů.
Nová německá studie institutu FÖS ukazuje, že jaderné elektrárny v německém sousedství by nebyly v případě nadprojektové havárie dostatečně pojištěny před možnými následky. Mezinárodní normy pro ručení za jaderné škody jsou podle této studie posazeny velmi nízko.
Plány australské společnosti Berkeley Resources na povrchový uranový důl Retortillo a chemickou úpravnu v provincii Salamanca ve Španělsku vyvolaly řadu protestů. Společnost plánuje dokončit výstavbu úpravny uranových rud v prvních měsících roku 2017.
Březnový bankrot společnosti Westinghouse neohrožuje jen rozestavěné reaktory ve Spojených státech, ale také další projekty v různých fázích přípravy. Projekt výstavby tří reaktorů AP1000 (produkt Westinghouse) v britském Moorside byl plánován konsorciem NuGen, které vedle Toshiby (tedy vlastníka Westinghouse) tvořila společnost Engie (bývalá GdF). Vedení Engie však využilo smluvní možnosti prodat celý svůj podíl Toshibě v případě nedodržení výchozích podmínek. Bankrot Westinghouse výchozí podmínky nepochybně mění.
Vyvezením posledního vozíku smolince z uranového dolu Rožná I dnes finálně skončila těžba uranu v České republice. Těžba a upracování uranové rudy po sobě zanechaly škody velkého rozsahu, Česká republika byla nucena na jejich sanace od roku 1989 vynaložit již více než 40 miliard korun a dalších 60 miliard ještě vydá [zdroj]. Jen na odstraňování následků chemického loužení ve Stráži pod Ralskem se vláda zavázala během následujících třiceti let uhradit 31,3 miliardy korun. Plány Ministerstva průmyslu na budoucí těžbu dalších ložisek, jak jsou obsaženy v návrhu Surovinové politiky ČR, by již jen z těchto důvodů měly být nadobro opuštěny.
