Atomová rekapitulace: o tom, jak jsme již dnes neměli mít čím svítit

Česko již nějaký čas debatuje o nových jaderných reaktorech. Slibuje je i nově jmenovaná vláda, a to i přesto, že jí pro rozhodnutí chybí ekonomické kalkulace dopadů na státní rozpočet nebo spotřebitele elektřiny. Jaderná debata běží už vlastně neuvěřitelných 14 let. To je dobrý důvod pro připomenutí základních milníků, které by nás mohly probudit z jaderného snu.

"Zajistíme přípravu výstavby nových jaderných bloků dle platné Aktualizace státní energetické koncepce včetně definice modelu financování a výstavby v potřebných termínech, jakož i výstavbu hlubinného trvalého úložiště radioaktivního odpadu," slibuje vláda ve svém programovém prohlášení. Stranou nechme fakt, že se energetická koncepce bude s největší pravděpodobností přepracovávat s ohledem na nové cíle členských států EU v oblasti obnovitelných zdrojů nebo zvyšování energetické účinnosti.

Slibem nezarmoutíš

Klíčové je, že vládní slib nehraje férovou hru. Jak přiznal dnes již bývalý ministr průmyslu Tomáš Hüner, vláda nemá k dispozici žádné kalkulace dopadů výstavby jaderných reaktorů na státní rozpočet, spotřebitele elektřiny nebo samotný ČEZ. Současně neví, jaké dotační schéma pro nové reaktory bude muset použít a zda takové schéma bude v souladu s pravidly pro hospodářskou soutěž EU – a že se bez nich provoz nových reaktorů neobejde, přiznává i studie, kterou si nechalo ministerstvo průmyslu vypracovat.

Propočty na ministerstvu nezávislých analytiků napovídají, že může jít o podstatné riziko pro budoucí spotřebitele. Například ekonom Jan Ondřich spočítal, že dopad pro spotřebitele může být až jedna miliarda eur ročně. Své výsledky opírá o propočet, dle kterého by ČEZ potřeboval pro nové reaktory garantovanou cenu ve výši 115 eur na megawatthodinu. Vedle garantovaných cen však půjde také o vládní záruky úvěrů – jak během své návštěvy Česka varoval profesor Steve Thomas z Greenwichské univerzity v Británii.

Právě riziko masivních dotací je důvodem, proč vláda začátkem roku 2014 odmítla garantované výkupní ceny a ČEZ následně zrušil tendr na výstavbu dalších reaktorů. Současný premiér Andrej Babiš zřejmě zůstává stejného názoru.

Za kolik

Vláda má k dispozici také Akční plán pro rozvoj jaderné energetiky v České republice. Nabízí cestu a možné scénáře investorského modelu. Jenže při podrobném zkoumání čísel, se kterými dokument pracuje, se zdá, že celou situaci v jaderné energetice idealizuje.

Akční plán například počítá s investičními náklady reaktorů nižšími, než jak se pohybují reálné zakázky na trhu, které začínají na 6000 eur/kW. Jde například o britský projekt Hinkley Point C (reaktor EPR od Framatom, dříve Areva) s cenou 6 395 eur/kW, francouzský Flamanville (reaktor rovněž EPR od Framatom, dříve Areva) dosahuje nákladů 6 560 eur/kW nebo americký Vogtle 3,4 (reaktor AP1000 od Westinghouse) za 6 950 eur/kW.

V akčním plánu také nenajdeme žádný krizový scénář, který by kalkuloval rizika vyplývající z možných zpoždění stavby a prodražování celkové ceny. Jaderný průmysl je v dlouhodobé krizi. V USA se staré jaderné reaktory potýkají s ekonomickými problémy a lze najít i takové, které se neobejdou bez dotací. Jeden z rozestavěných projektů v USA, do kterého dodával reaktory Westinghouse, byl investory zrušen po proinvestování miliard dolarů. Lehká situace není ani ve Francii, kde stát zachraňuje od krachu jadernou společnost Areva a odhalují se technické problémy provozovaných reaktorů. Tyto faktory jsou impulsem k tomu, že Francie výhledově sníží podíl jaderné energetiky. Rusko je pak velká neznámá a otazníky visí hlavně nad nabízeným finančním modelem.

Sliby ekonomické výhodnosti můžeme najít i v posudku vlivu na životní prostředí pro záměr výstavby nových jaderných reaktorů v Temelíně. Ten je už z minulého desetiletí a najdeme v něm například větu, že „V jaderném scénáři lze očekávat cenu elektřiny o až 600 Kč/MWh (22 eur/MWh) nižší než v ostatních scénářích.“ Vzhledem k tomu, že MPO připouští potřebu dotací pro nové reaktory, mělo by samo iniciovat návrat procesu na samotný začátek.

Růst ceny není symbolem jen rozpracovaných atomových projektů ve Finsku nebo Francii, ale také výstavby Temelína v 90. letech: v roce 1993 rozhodla tehdejší vláda premiéra Václava Klause o dokončení projektu: reaktory měly být hotové za cenu 68,8 miliard korun v roce 1995. Namísto roku 1995 však byly k síti nakonec připojeny až o šest let později a vyšly téměř na dvojnásobek.

A zase nebude elektřina!

V české energetice existuje jeden oblíbený trik: když je třeba prosadit prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí nebo právě stavbu nových reaktorů, objeví se strašák nedostatku elektřiny.

Nové reaktory byly již v předchozí energetické koncepci z roku 2004. Právě z doby práce na této energetické police státu pochází dnes na sociálních sítích populární výrok tehdejšího náměstka ministra průmyslu Martina Peciny, který v roce 2003 varoval, že si bez dalších jaderných reaktorů za 15 let (tedy přesně dnes) neposvítíme.

Když se nikdo k výstavbě reaktorů neměl, zpřísnilo ministerstvo průmyslu svou rétoriku. Jde například o prohlášení ministra průmyslu z roku 2007. Tehdejší šéf průmyslového resortu Martin Říman uváděl, že „na přelomu desetiletí budeme spotřebovávat více, než dokážeme vyrobit.“

Stejný trik však použila už vláda při obhajobě nutnosti dokončit stavbu současných dvou reaktorů v Temelíně. Ministerstvo průmyslu na přelomu let 1992–1993 varovalo, že pokud nebude Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až sto dní výpadků v dodávkách elektřiny. Vláda na základě této zprávy rozhodla o dokončení elektrárny. Žádný nedostatek elektřiny nepřicházel ani tehdy, a tak prý vláda zavedla podporu vytápění pomocí elektrických přímotopů. Uměle navýšila spotřebu a důvod pro reaktory byl na světě: „Tehdy byl docela dost dlouho trvající přebytek elektřiny díky kapacitám, které se vybudovaly v minulosti. Stát (tak) vymyslel trik s podporou přímotopů,“ uvedl před lety pro E15 Tomáš Hűner.

Dnes je půlka roku 2018 a nebezpečí, že večer nerozsvítíme, rozhodně nehrozí – i bez nových reaktorů. Loni jsme vyvezli přes 13 TWh elektřiny. Tedy zhruba takové množství, které vyrobí za rok jaderná elektrárna Dukovany.

Kudy z atomové pasti?

Energetika prochází dynamickou proměnou, ceny obnovitelných zdrojů průběžně klesají a k nim se přidává také pokles cen baterií, které zvyšují využitelnost solárních nebo větrných elektráren. Jak bude vypadat trh s elektřinou za deset let, tak můžeme zkoušet odhadnout, ale realitu uvidíme až za pár let. Evropské státy se konečně v červnu shodly na rámcových impulsech v moderní energetice pro příští desetiletí. Podíl obnovitelných zdrojů má v EU vyrůst na 32 % (čistě v produkci elektřiny budou obnovitelné zdroje tvořit více než polovinu EU mixu), současně dojde ke zlepšení energetické účinnosti o 32,5 %. Konkrétní body pak míří například ke zlepšení postavení samovýrobců, nástupu elektromobility a akumulace energie. To vše jsou příležitosti také pro české firmy a spotřebitele. Možnosti pro jejich realizaci jsou na rozdíl od vysněné stavby nových jaderných reaktorů otevřené již dnes.

Článek byl napsán pro server Obnovitelně.cz