Česká jaderná vize: slon na hliněných nohách

Česká republika má od začátku léta novou vládu, kterou tvoří středová strana hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše a sociální demokracie (ČSSD). Jeden ze slibů, který si dala vláda do programu, je výstavba nových jaderných reaktorů. Podobný závazek měla většina vlád a od roku 2004 a do země se nekoplo. Může se to podařit tentokrát?

Atomové sliby

„Zajistíme přípravu výstavby nových jaderných bloků dle platné Aktualizace státní energetické koncepce včetně definice modelu financování a výstavby v potřebných termínech, jakož i výstavbu hlubinného trvalého úložiště radioaktivního odpadu,” slibuje vláda ve svém programovém prohlášení.

Není to nová myšlenka. Závazek rozvoje jaderné energetiky byl již v předchozí energetické politice České republiky z roku 2004 a k jeho naplnění se hlásily de facto všechny vlády s výjimkou koalice se Zelenými, která vládla mezi lety 2006 a 2009.

Projekt výstavby dvou nových reaktorů v Temelíně získal dokonce kladný posudek vlivu na životní prostředí (EIA). Z dnešního pohledu je však již tato 10 let stará práce dávno překonaná. Najdeme v něm například úsměvná tvrzení o tom, že: „V jaderném scénáři lze očekávat cenu elektřiny o až 600 Kč/MWh (22 eur/MWh) nižší než v ostatních scénářích.” Bohužel se žádný ze subjektů – například Ministerstvo životního prostředí ČR – nepokouší nechat proces (EIA) aktualizovat .

Do roku 2014 pak běžel tendr na výběr vhodného dodavatele technologie právě pro temelínskou jadernou elektrárnu. Ovšem tendr skončil poté, co tehdejší vláda začátkem roku 2014 odmítla potvrdit garantované výkupní ceny. Elektrárenská společnost ČEZ, která v Česku jaderné projekty vlastní, následně zrušila tendr na výstavbu dalších reaktorů. Bez garantovaných cen v něm nemělo cenu pokračovat. Pro zajímavost: tehdejším ministrem financí byl současný český premiér Andrej Babiš.

Za čí peníze

I po zrušení tendru hledalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR cesty, jak jaderné projekty realizovat. Vytipovalo tři možná řešení. První z nich počítá s variantou, že jaderné reaktory může postavit a financovat přímo elektrárenská společnost ČEZ. Takové řešení mělo podporu právě ministra financí a dnes i premiéra Andreje Babiše, ale také dalších politiků. Svůj pohled zdůvodňují názorem, že ČEZ má mít peněz dost. Naopak hlasitě proti jsou minoritní akcionáři ČEZ, kteří se obávají negativního dopadu výstavby jaderných reaktorů na hodnotu akcií ČEZ.

Další dvě varianty pak počítají s rozdělením ČEZ a vydělením jaderných projektů. Ty by mohla stavět buď čistě státní společnost, pokud by stát odkoupil od ČEZ aktiva nutná pro výstavbu nových reaktorů, případně by šlo jaderné projekty realizovat formou odkupu speciálně vytvořené projektové společnosti (SPV), která již dnes slouží k přípravě budoucí stavby a vlastní ji ČEZ.

Vedle právní formy vlastníka a stavitele nových projektů je klíčové téma, jak se stát nakonec vypořádá s potřebnými dotacemi, bez kterých jsou – bez ohledu na politická prohlášení – nové jaderné reaktory nerealizovatelné.

Kusé informace veřejnosti prozradila ministryně průmyslu Marta Nováková, která koncem července pro Českou televizi uvedla, že její úřad dostal údajně doporučení od Evropské komise, že by se měl řídit podle maďarského modelu. Ministryně dále uvedla, že vláda vyčkává, jaká bude finální pozice Evropské komise k tomuto způsobu financování.

Další úvahy pak odkrývá rozhovor ministryně pro týdeník Ekonom: “Energetika a především jaderná je politické rozhodnutí. Nikoli ekonomické. Musí být politická vůle dostavět – Dukovany nebo Temelín – a musí padnout rozhodnutí, jak to bude financováno. Není na světě jediný jaderný zdroj, který by byl postavený bez nějaké formy pomoci státu. To znamená, že s nějakou pomocí budeme muset počítat, pokud platí energetická koncepce, ve které je, že dostavíme nějaké jaderné bloky.”

Ministryně průmyslu Marta Nováková se tedy otevřeně přiznala, že z rozhodování o budoucí podobě české energetiky vyřazuje ekonomické prvky. To je asi dobrá zpráva pro potenciální dodavatele technologií, bohužel velmi špatná pro české spotřebitele elektřiny.

Nezbývá než doufat, že se nejsilnější vládní strana vedená premiérem Andrejem Babišem rozpomene na jeho slova o tom, že budou stát řídit jako firmu. V reálné ekonomice je totiž zcela nepředstavitelné, že by firma zvolila nejdražší řešení na trhu.

Kdo to zaplatí

Vláda má k dispozici také Akční plán pro rozvoj jaderné energetiky v České republice. Tato strategie nabízí výše popsané scénáře investorského modelu. Jenže při podrobném zkoumání čísel, se kterými dokument pracuje, se zdá, že celou situaci v jaderné energetice idealizuje.

Akční plán například počítá s investičními náklady reaktorů podstatně nižšími, než jak se pohybují reálné zakázky na trhu, které začínají na 6000 eur/kW. Jde například o britský projekt Hinkley Point C (reaktor EPR od Framatom, dříve Areva) s cenou 6 395 eur/kW, francouzský Flamanville (reaktor rovněž EPR od Framatom, dříve Areva) dosahuje nákladů 6 560 eur/kW nebo americký Vogtle 3,4 (reaktor AP1000 od Westinghouse) za 6 950 eur/kW.

Vládě však chybí vypracování ekonomické dopadové studie, která by propočítala možné dopady na státní rozpočet, spotřebitele elektřiny nebo rating ČEZ. Fakt, že taková čísla nemá vláda k dispozici, přiznal v první polovině letošního roku dnes již bývalý ministr průmyslu Tomáš Hüner.

Jsou však k dispozici propočty na ministerstvu nezávislých analytiků, které napovídají, že může jít o podstatné riziko pro budoucí spotřebitele. Například ekonom Jan Ondřich spočítal, že dopad pro spotřebitele může být až jedna miliarda eur ročně. Své výsledky opírá o propočet, dle kterého by ČEZ potřeboval pro nové reaktory garantovanou cenu ve výši 115 eur na megawatthodinu. Vedle garantovaných cen však půjde také o vládní záruky úvěrů – jak během své loňské návštěvy Česka varoval profesor Steve Thomas z Greenwichské univerzity v Británii.

Bývalý ministr Hüner ještě stihl zadat vypracování ekonomické studie dopadů výstavby nových jaderných reaktorů. Výsledek má být vládě představen během podzimu.

Uklidit stůl

Namísto populistických slibů o množství dalších jaderných reaktorů potřebuje česká debata o budoucí energetice nový impuls s otevřenými, reálnými možnostmi jednotlivých energetických zdrojů. Začátkem srpna oznámila agentura Bloomberg NEF, že větrné turbíny a solární panely dosáhly globálního milníku 1000 GW instalovaného výkonu. V Česku se větrný park postavil od roku 2014 pouze jeden a solární elektrárny přibývají pouze na střechách domů ročně celkem o několik megawattů.

Fakt, že se vládní debata soustředí především na hledání možností, jak realizovat náročný a ekonomicky nevýhodný projekt stavby jaderných reaktorů, ubírá čas, který bychom mohli investovat do vypracování kvalitní strategie využití českého potenciálu obnovitelných zdrojů nebo šikovných nápadů na spojení solárních elektráren a akumulace. Proměna české energetiky však již začala. Zatím roste zdola v podobě alespoň částečně energeticky soběstačných domácností. Velké projekty obnovitelných zdrojů však zatím čekají na svou novou příležitost.

Článek byl napsán pro Heinrich-Böll-Stiftung.