Francouzská parlamentní komise, ustavená v lednu 2018 k přezkoumání bezpečnosti a zajištění jaderných zařízení, ve své zprávě vydané 5. července shrnuje, že jaderné elektrárny jsou i nadále zranitelné vůči haváriím a útokům [1].
První plovoucí jaderná elektrárna na světě, ruská loď Akademik Lomonosov o hmotnosti 21 500 tun, pomalu pluje Severním ledovým oceánem. Po řadě zastávek má definitivně zakotvit na severovýchodě Ruska – ve městě Pevek 80 kilometrů od Beringova průlivu. Celý projekt je spojen s řadou rizik.
Společnost EDF Energy oznámila neplánované odstavení bloku v jaderné elektrárně Hunterston B z důvodu šíření trhlin v grafitových blocích tvořících jádro reaktoru. Podle vyjádření EDF se trhliny šíří rychleji, než experti očekávali. Vzhledem k tomu, že grafitové bloky nelze vyměnit ani opravit, musí EDF přesvědčit jaderný dozor o vyhovující bezpečnosti provozu navzdory trhlinám. Stejnou konstrukci s grafitovými bloky využívá v Británii čtrnáct plynem chlazených reaktorů typu AGR.
V souvislosti s výročím havárie jaderné elektrárny Fukušima Daiiči v březnu 2011 zveřejnila japonská pobočka Greenpeace výsledky měření radioaktivity ve vybraných postižených lokalitách. Naměřené hodnoty překračují limity stanovené japonskou vládou i v oblastech, kde byl před rokem formálně povolen návrat evakuovaných. V dosud uzavřených oblastech pak jsou naměřené hodnoty ještě významně vyšší a s jejich opětovnou obyvatelností nelze v příštích letech počítat.
Malé modulární reaktory označované zkratkou SMR (Small Modular Reactors – podle IAEA reaktory do výkonu 300 MW) představují vývojový směr jaderné energetiky, ve kterém někteří energetičtí stratégové vidí cestu k řešení aktuálních problémů sektoru. Hlavním důvodem jsou nižší investiční náklady na výstavbu a snazší uplatnění vyrobené elektřiny na trhu.
Lobistická skupina „Jádro pro klima“ (Nuclear for Climate) se zúčastnila konference OSN o klimatických změnách COP23 vyzbrojená banány, aby srovnávala radiační expozice z konzumace banánů v důsledku obsahu draslíku-40 s rutinními emisemi z jaderných elektráren. Chtěla tím poukázat na všudypřítomné radioaktivní záření, kterému jsme jako lidé vystaveni. Rozdávala banány s nálepkou: „Tento běžný banán z každodenního života je více radioaktivní, než život v blízkosti jaderné elektrárny po dobu jednoho roku.“
