Španělská vláda přistoupila k hledání lokality pro centrální sklad jaderných odpadů způsobem, který na první pohled vypadá aprílově, ale zatím slaví úspěch. Pro města a obce byla vypsána veřejná soutěž. Kdo nabídne nejlepší 25hektarový pozemek, získá projekt, který zaměstná 500 lidí během výstavby a 140 pracovníků po spuštění do provozu. Nakonec se sešlo více než 100 nabídek.
K místnímu referendu v Lubenci přišlo v pátek 647 lidí, z toho se 517 vyslovilo proti průzkumným pracem nutným k vybudování hlubinného úložiště. Referendum je platné a pro zastupitelstvo obce závazné. Účast v referendu byla dokonce větší než v posledních volbách. „Jsme rádi, že se ukázalo, že Lubeneckým není jejich budoucnost lhostejná a že zde nechtějí ani samotné úložiště ani průzkumy,“ komentuje výsledky Jana Michalcová, zmocněnec přípravného výboru referenda. „Navíc se konečně prokázalo, že odpůrci úložiště nejsou jen hrstkou aktivistů, jak bylo prezentováno, ale jedná se o hlas většiny,“ dodává Richard Kanta, člen přípravného výboru.
Otázka, jak naložit s vyhořelým palivem z jaderných elektráren, není na Slovensku zdaleka tak aktuální jako v České republice. Kapacity i peníze vyčleněné na řešení problému jaderného odpadu musely být dosud věnovány hlavně na likvidaci havarované elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích.
Podle vyjádření ministra životního prostředí Norberta Röttgena zvažuje německá vláda založení veřejně spravovaného fondu určeného pro likvidaci vysoce radioaktivních odpadů z jaderných elektráren. Ministr svým prohlášením reagoval na výsledky studie, ve které Greenpeace prověřuje rizika deficitu stávajícího jaderného fondu.
Pátého května se konal již tradiční Pochod okolím Lubence. Více než stovka účastníků pochodu se na vytyčené trase setkávala na různých místech s transparenty a cedulkami vyjadřujícími nesouhlas s plánovanými průzkumnými pracemi v lokalitě Čertovka. Tedy s průzkumy, které jsou nutným předpokladem pro vybudování úložiště jaderného odpadu.
Když v roce 2001 podepsal prezident Vladimir Putin ruskou Dumou schválený zákon o možnosti dovozu vyhořelého jaderného paliva z jiných zemí, vznikla u řady zainteresovaných silná očekávání. Na jedné straně tehdejší ruský ministr pro atomovou energii sliboval, že přepracováním zahraničního paliva Rusko vydělá za deset let 20 miliard dolarů. Na druhé straně zejména evropští stratégové začali doufat, že by mohli dosud neřešitelný problém jaderného paliva jednoduše odsunout na východ.
