Nádrže plné radioaktivních kalů v nejstarší části sellafieldského komplexu určeného pro výzkum jaderných technologií a přepracování vyhořelého paliva dobře ilustrují problém britského jaderného odpadu. Dlouhou řadu let výzkumníci a energetici pracující na britském vojenském i civilním jaderném programu odkládali vyhořelé palivo a další odpad do bazénů a cisteren, jejichž životnost je dnes u konce. V důsledku jejich bezstarostného počínání se Sellafield stal z pohledu dekontaminace jedním z nejproblematičtějším míst na světě.
Tendr na nové temelínské reaktory dle předpokladů skončil, protože ČEZ nezískal příslib veřejné finanční podpory. Je to dnes běžný případ. Jaderná energetika ve světě vyklízí své dřívější pozice, počet reaktorů i jejich globální výkon klesají. Na otevřeném energetickém trhu nemají nové jaderné elektrárny šanci proti jiným zdrojům. Limity jaderné energetiky jsou dány zejména růstem investičních nákladů, potřebou zvyšování bezpečnosti, tlakem na vyšší odpovědnost za jadernou škodu i alternativami přinášejícími stále levnější elektřinu.
Zrušení tendru na výstavbu dvou nových reaktorů v Temelíně je součástí širšího problému. Zajistit financování pro budování jaderných elektráren je za současných podmínek velmi obtížné. Ve většině zemí se se nedaří nastavit parametry projektu tak, aby byl přijatelný pro banky z hlediska poskytnutí úvěru a zároveň nevedl k neúnosnému zatížení spotřebitelů. ČEZ a česká vláda deklarují, že budou hledat alternativní cesty k prosazení rozvoje jaderné energetiky.
Obec Minamisoma se nachází částečně v uzavřené zóně kolem poškozené jaderné elektrárny Fukušima. Na rozdíl od mnoha opuštěných měst v okolí elektrárny se většina obyvatel Minamisomy vrátila do svých domovů. Nyní se dohadují s japonskou vládou a bojují za novou perspektivu města.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) ve své výroční zprávě za rok 2013, kterou dnes schválila vláda, opět varoval, že činnost Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) z hlediska prokázání dlouhodobé bezpečnosti hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva je problematická. SÚJB by tak nemusel vydat povolení k umístění úložiště.
Celých 15 let potápělo Německo svůj radioaktivní odpad do Atlantiku v blízkosti evropského pobřeží. V roce 1982 byl potopen poslední z 220.000 sudů s radioaktivním odpadem. Nyní je mnoho z těchto sudu prorezavělých a mají trhliny. Berlín chce nechat zkoumat důsledky.
