Británie má zájem až o deset nový jaderných reaktorů. Jako problém se ukazuje, že možná budou chybět jejich stavitelé. Dokonce se zdá, že dodavatele atomových technologií nepřilákají ani sliby britské vlády zavést dotace pro nukleární elektřinu.
Formálním odvoláním i veřejnými protesty odpověděla finská veřejnost na rozhodnutí vlády udělit těžební firmě Talvivaara licenci na získávání uranu jako vedlejšího produktu z těžby niklu v dolech na území provincie Kainuu na severu Finska.
Kanadská těžařská společnost Tournigan se na konci ledna pochlubila svým akcionářům, že v lokalitě Kurišková na východním Slovensku, kde firma provádí geologický průzkum, se pravděpodobně nachází jedno z ekonomicky nejvýhodnějších uranových ložisek na světě.
Ředitel ruské společnosti Rosatom Sergej Kirijenko po únorové návštěvě staveniště jaderné elektrárny Novovoroněž 2 uvedl, že první reaktor bude oproti původnímu plánu spuštěn o dva roky později. V případě druhého bloku dochází ke tříletému zpoždění. První reaktor, který měl být uveden do provozu letos, tak má být spuštěn v roce 2014, druhý blok v roce 2016.
Od pacientů zapomenutých při evakuaci v nemocnicích po tvrzení advokátů majitele elektrárny, že radiace patří tomu, čí pozemek kontaminovala, fukušimská tragédie trvající právě jeden rok skýtá poučení, která bychom neměli přehlédnout. Právě před rokem začala jaderná katastrofa v japonské Fukušimě. Schválně píši „začala“, protože její konec je v nedohlednu: likvidace a zabezpečení elektrárny má podle odhadů společnosti TEPCO trvat asi čtyřicet let a rozsáhlá kontaminace isotopem césia Cs-137 se bude rozkládat ještě pomaleji: potrvá několik století, než prakticky zmizí a úroveň radiace se vrátí na přirozenou úroveň.
Když v roce 2001 podepsal prezident Vladimir Putin ruskou Dumou schválený zákon o možnosti dovozu vyhořelého jaderného paliva z jiných zemí, vznikla u řady zainteresovaných silná očekávání. Na jedné straně tehdejší ruský ministr pro atomovou energii sliboval, že přepracováním zahraničního paliva Rusko vydělá za deset let 20 miliard dolarů. Na druhé straně zejména evropští stratégové začali doufat, že by mohli dosud neřešitelný problém jaderného paliva jednoduše odsunout na východ.
