Dva evropské projekty výstavby reaktoru EPR se potácejí v technických problémech. Ruské staveniště budoucí jaderné elektrárny Leningradskaja 2 se potýká s obdobnými potížemi. Zborcení výztuže při betonování vnější stěny ochranné obálky u prvního bloku pozdrží stavbu o několik týdnů.
Jak ukázaly nejnovější simulace japonského provozovatele havarovaných reaktorů ve Fukušimě firmy TEPCO, proniklo roztavené jaderné palivo mnohem hlouběji do betonového dna prvního bloku, než se dosud předpokládalo. Podle vědců se zastavilo pouhých 37 cm od vnějšího ochranného pláště. Ten je přitom poslední bariérou, která odděluje obsah reaktoru od okolního světa.
V polovině prosince oznámil japonský premiér Jošihiko Noda na tiskové konferenci, že reaktory v havarované jaderné elektrárně Fukušima Daiči se podařilo dostat do stavu studeného odstavení. Optimismus světových médií, která psala, že reaktory jsou nyní stabilní, ovšem rozhodně není na místě. Japonský předseda vlády neoznámil žádný průlom v likvidaci zničených reaktorů, spíš si pohrál se slovy.
Některé obce budou moci od příštího roku získat až čtyři miliony korun ročně jako kompenzaci za to, že se na jejich území bude zkoumat vhodnost vybudování úložiště radioaktivních odpadů. Vyplývá to z nařízení o stanovení plateb od původců jaderných odpadů a výše příspěvků obcím, které schválila vláda. Nařízení navazuje na změněný atomový zákon.
Konec roku přinesl i nové vydání zpravodaje "Jaderný odpad? Děkujeme, nechceme!", který především pro obyvatele lokalit vytipovaných pro hlubinné úložiště vydává Calla a Hnutí DUHA. Jde rovnou o dvojčíslo. Co najdou čtenáři na jeho šestnácti stránkách?
Švédský úřad radiační ochrany doporučil, aby provozovatelé jaderných elektráren ztrojnásobili částku, kterou ukládají na speciální účet zřízený za účelem likvidace jaderných odpadů.
