Podle zprávy ekonomického magazínu Nikkei se japonské konsorcium založené za účelem výstavby jaderné elektrárny Sinop v Turecku rozhodlo projekt ukončit. Důvodem pro ukončení přípravných prací je nárůst odhadovaných nákladů projektu – elektrárna se čtyřmi reaktory by podle aktuálního odhadu stála 44 miliard dolarů, což vedlo společnost Mitsubishi Heavy Industries a její partnery k přehodnocení plánu. Jednání o oficiálním ukončení projektu jsou v závěrečné fázi. Hlavními příčinami prodražení projektu jsou zpřísnění bezpečnostních opatření v reakci na havárii ve Fukušimě a oslabení turecké liry.
Společnost TVO, která je hlavním investorem finské jaderné elektrárny Olkiluoto, zveřejnila na konci listopadu 2018 informaci o dalších úpravě harmonogramu dokončení reaktoru EPR v jaderné elektrárně Olkiluoto. Podle aktuálních odhadů se termín uvedení do komerčního provozu odkládá ze září 2019 na leden 2020. Francouzská firma Areva/Framatome, která je hlavním dodavatelem, uvedla, že důvodem je delší doba trvání předprovozních zkoušek.
Dodnes nebyly zveřejněny vládní analýzy, které měly být dokončeny do konce září 2018, a ve kterých mají být spočteny ekonomické dopady jednotlivých investorských modelů stavby nových reaktorů do veřejných rozpočtů a na spotřebitele [1]. Nejde jen o vysoké investiční náklady ve stamiliardách korun, ale také o podpůrné státní finanční mechanismy, které mohou jít až do bilionu [2].
Vzhledem ke slabé kondici ruské ekonomiky si lze jen těžko představit, že by Rusko v nejbližším desetiletí zvládlo financovat výstavbu 35 v zahraničí rozjednaných jaderných reaktorů. Lze však očekávat, že bude upřednostňovat zakázky s nízkým obchodním rizikem (Finsko) anebo takové, které zajistí posílení jeho politického vlivu (jako v zemích střední a východní Evropy). To jsou jedny ze zjištění studie profesora Stephena Thomase „Ruský program vývozu jaderných technologií“, kterou dnes představily Calla a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung.
Společnost Toshiba se rozhodla zlikvidovat svoji jadernou dceřinou společnost NuGen, která byla založena s cílem vybudovat ve Velké Británii jadernou elektrárnu Moorside v Cumbrii se třemi reaktory. Projekt elektrárny Moorside tak končí pro nezájem ze strany investorů.
Letošní vydání ročenky World Nuclear Industry Status Report věnovalo speciální kapitolu likvidaci jaderných reaktorů. Vzhledem k tomu, že reaktorům stavěným ve druhé polovině dvacátého století postupně končí životnost, bude segment jaderného průmyslu zabývající se jejich likvidací nabývat na důležitosti. V polovině roku 2018 procházelo některou fází likvidace 115 reaktorů, což je 70 % ze 173 bloků, které byly definitivně odstaveny (jejich průměrný věk byl 25,3 roku). Ke stejnému datu byla dokončena likvidace devatenácti reaktorů, z toho třinácti ve Spojených státech, pěti v Německu a jednoho v Japonsku. V deseti případech byla likvidace dotažena na „zelenou louku“, tedy pro libovolné další využití pozemku.
