Francouzská společnost EDF, která staví reaktor EPR ve francouzském Flamanville, vydala na konci ledna prohlášení, že aktualizace termínu spuštění a celkových nákladů na výstavbu bude zveřejněna v květnu tohoto roku. Rozhodujícím faktorem bude rozhodnutí jaderného dozoru, v jakém rozsahu je nezbytné předělat vadné svary na potrubí sekundárního okruhu.
Podle informací japonských médií má vedení společnosti Hitachi rozhodnout na svém lednovém zasedání o odstoupení od projektu výstavby dvou nových reaktorů v jaderné elektrárně Wylfa ve Velké Británii. Důvodem pro rozhodnutí má být neúspěch vyjednávání s britskou vládou o financování projektu. Podle návrhu Hitachi měla britská vláda zajistit půjčku několika miliard liber, která by byla splácena díky garantovaným cenám elektřiny.
Podle zprávy ekonomického magazínu Nikkei se japonské konsorcium založené za účelem výstavby jaderné elektrárny Sinop v Turecku rozhodlo projekt ukončit. Důvodem pro ukončení přípravných prací je nárůst odhadovaných nákladů projektu – elektrárna se čtyřmi reaktory by podle aktuálního odhadu stála 44 miliard dolarů, což vedlo společnost Mitsubishi Heavy Industries a její partnery k přehodnocení plánu. Jednání o oficiálním ukončení projektu jsou v závěrečné fázi. Hlavními příčinami prodražení projektu jsou zpřísnění bezpečnostních opatření v reakci na havárii ve Fukušimě a oslabení turecké liry.
Společnost TVO, která je hlavním investorem finské jaderné elektrárny Olkiluoto, zveřejnila na konci listopadu 2018 informaci o dalších úpravě harmonogramu dokončení reaktoru EPR v jaderné elektrárně Olkiluoto. Podle aktuálních odhadů se termín uvedení do komerčního provozu odkládá ze září 2019 na leden 2020. Francouzská firma Areva/Framatome, která je hlavním dodavatelem, uvedla, že důvodem je delší doba trvání předprovozních zkoušek.
Dodnes nebyly zveřejněny vládní analýzy, které měly být dokončeny do konce září 2018, a ve kterých mají být spočteny ekonomické dopady jednotlivých investorských modelů stavby nových reaktorů do veřejných rozpočtů a na spotřebitele [1]. Nejde jen o vysoké investiční náklady ve stamiliardách korun, ale také o podpůrné státní finanční mechanismy, které mohou jít až do bilionu [2].
Vzhledem ke slabé kondici ruské ekonomiky si lze jen těžko představit, že by Rusko v nejbližším desetiletí zvládlo financovat výstavbu 35 v zahraničí rozjednaných jaderných reaktorů. Lze však očekávat, že bude upřednostňovat zakázky s nízkým obchodním rizikem (Finsko) anebo takové, které zajistí posílení jeho politického vlivu (jako v zemích střední a východní Evropy). To jsou jedny ze zjištění studie profesora Stephena Thomase „Ruský program vývozu jaderných technologií“, kterou dnes představily Calla a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung.
