Evropští lídři na konci minulého týdne jednali o budoucí podobě energetiky do roku 2030. Vedle klimatické a energetické politiky byla tématem i závislost EU na importu plynu a ropy z nevyzpytatelného Ruska. Česká vláda se moderním cílům ve snižování emisí a dalšímu růstu zdrojů brání. Premiér Sobotka by si proto měl přečíst programové prohlášení své vlády staré sotva pár měsíců. Nová vláda v něm totiž slíbila řadu kroků, které zvýší energetickou soběstačnost a povedou Česko k prosperitě ekologicky orientovaným hospodářstvím.
Hlavní témata vlády v oblasti životního prostředí jsou popsány ve zprávě Hnutí Duha Na nové ministry čekají žhavé úkoly. Ministr průmyslu a obchodu (MPO) Jan Mládek by se měl hlavně dohodnout s premiérem, koaličními stranami i opozicí na zákoně Velká výzva,který stanoví, jak budeme snižovat závislost naší země na ropě, plynu a uhelných dolech. Ministr životního prostředí (MŽP) Richard Brabec bude muset zejména vylepšit žalostnou úroveň recyklace odpadků, zajistit péči o divokou přírodu v národních parcích a zajistit pokračování Zelené úsporám, která sníží účty rodinám a pomůže vyčistit smog.
Elektrárny se mají stavět kvůli výrobě elektřiny - až to bude potřeba - a ne jako způsob zvyšování zaměstnaností. Investor(ČEZ) požaduje státní garance ceny vyrobené elektřiny, přestože elektřina z nových bloků bude kvůli přebytku zdrojů nejméně deset let exportována. Za takových podmínek je Temelín hladovou zdí a dalším tunelem na peněženky občanů. (Reakce na PR článek konzultanta a bývalého člena představenstva ČEZ pana Hezoučkého: http://www.ceskapozice.cz/byznys/energetika/dostavba-temelina-kdy-kdyz-ne-ted)
Původní optimismus provázející rozvoj jaderné energie naráží čím dál více na neuspokojivou realitu. Nejenom, že se zvyšují přímé náklady na výstavbu nových reaktorů v Evropě, rostou i externí náklady výroby elektřiny a jejich energetická návratnost. V předpovědích Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1974 pro rok 2000 se objevuje předpokládaný instalovaný výkon jaderných elektráren 4500 GW, realita je ale úplně jiná – v roce 2000 bylo ve skutečnosti celková instalovaná kapacita pouhých 349 GW, předpoklad byl tedy splněn na pouhých 7,8 %.
Překlad článku z Renewables international. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, německá komunita obnovitelných zdrojů je potěšena oznámením o stavbě nové jaderné elektrárny ve Velké Británii. Náklady jsou nyní, konečně, tak transparentní - a tak vysoké! Ještě nikdo neřekl Britům kolik stojí elektřina z obnovitelných zdrojů?
Mnozí zastánci starých dobrých časů v energetice rádi připomínají dobu před nástupem obnovitelných zdrojů, kdy údajně v Evropě vládl volný trh, rozuměj energetické monopoly či oligopoly. S vážnou tváří mluví o nutnosti zrušit “špatnou” podporu nových technologií a vrátit se k tzv. “tržním podmínkám” a férové soutěži všech zdrojů elektřiny. Jenže jak ve skutečnosti tento trh fungoval a stále ještě funguje? Jaké podmínky si elektrárenské firmy za ta desetiletí vynutily?
