Přesně před jedenatřiceti lety postihla východní Evropu největší průmyslová katastrofa v dějinách civilizace. Poučili jsme se z této tragické události?

Před desetiletími se věřilo, že jaderné elektrárny navždy odstraní problémy se zásobováním energií, zpřístupní ji pro všechny a téměř zadarmo. Realita však tyto naděje dokonale vyvrací, jak dokládá Milan Smrž.

Kdo by čekal, že souhlas nové britské vlády se smlouvou o výstavbě jaderné elektrárny Hinkley Point C povede k rychlým krokům přímo na staveništi, tak bude překvapen. Problémy, které stojí projektu v cestě, zatím nesouvisejí se svařováním armatur ani přípravou betonových směsí pro základy. Může se to zdát divné, ale manažeři britského projektu mají aktuálně hromadu práce ve Francii a ve Finsku.

Otázky v referendu o stavbě trvalého úložiště jaderného odpadu ve Slavěticích u Dukovan byly položeny šalamounsky. Výsledek naznačil, že místní jsou sice proti úložišti, ale dovedou si představit, že je zahojí kompenzace.

Česká energetická politika dává na výběr mezi dvěma špatnými variantami - uhlím a jádrem. Zamlčuje přitom perspektivu třetí, po všech stránkách nejsmysluplnější: obnovitelné zdroje. Pan ministr Mládek našel řešení limitů. Když pojedou Dukovany do konce své (prodloužené) životnosti a poté se budou stavět nové reaktory, není třeba prolamovat limity těžby severočeského hnědého uhlí.

Letošní léto svými rekordními teplotami potrápilo také energetické zdroje. Změna klimatu přinese v budoucnu více extrémně horkých letních dnů a negativních dopadů především na klasické velké elektrárny může přibývat. Řešením jsou obnovitelné zdroje. Nejen proto, že mohou zmírnit emise způsobující změnu podnebí, ale také nevyžadují chlazení a fungují více lokálně.