Tímto článkem reaguji na několik pro jaderných a proti obnovitelných článků, které byly v minulém roce publikovány na serveru Ekolistu.

Vláda Andreje Babiše schválila Národní investiční plán. Zatímco rozumné děti před Vánoci prosí Ježíška, aby jim přinesl hračku nebo laptop, ministerský vánoční seznam obsahuje rovnou dvacet tisíc přání za 8 bilionů korun. Měli bychom se zamyslet, do čí kapsy vláda sáhne, aby svá přání splnila. Možná pak ještě rychle napíšeme Ježíškovi my, a to o novou vládu.

Je koncept české energetiky negující nejnovější trendy zárukou přijatelné budoucnosti? Máme u nás výjimečné podmínky, nesvítí, nefouká a neroste? A nebo leží problém jinde?

V rámci klimatického a ekologického hnutí probíhá diskuse, zda má účast dvou zástupců ekologických organizací ve vládní uhelné komisi smysl a může přinést tolik potřebné změny v dnešním fosilním základu české energetiky.  Osobně se domnívám, že jen velmi obtížně. A že komise kromě předstírání ústupu od uhlí ještě může ministrům průmyslu a životního prostředí, kteří ji předsedají, posloužit k podpoře nových jaderných reaktorů.

Jaderná debata běží už neuvěřitelných 14 let. To je dobrý důvod pro připomenutí základních milníků, které by nás mohly probudit z jaderného snu. Věděli jste například, že už dnes dávno nemáme mít čím svítit, protože se nové reaktory nepostavily?

Současná fáze výběru místa pro úložiště začala vlastně již v roce 2002, kdy bylo vybráno šest lokalit na území 32 obcí. Dnes stát pracuje s devíti lokalitami na území 52 obcí. Namísto hledání konsenzu mezi státem a místními samosprávami vede postup státních úředníků spíše k eskalaci problému. Rozmístění lokalit, které jsou podrobeny zkoumání pro výběr úložiště představuje mapka níže.