Vážený pan předseda vládyPetr FialaVážený pane, blahopřeji Vám k úspěšnému sestavení vlády České republiky a přeji Vám do Nové roku vše nejlepší. Obracím se jako představitel evropské asociace EUROSOLAR na Vás s apelem vztahujícím se k energetické koncepci České republiky. Pozice obnovitelné energetiky v České republice je složitá. Fotovoltaický exces kulminující v roce 2010 renomé zásadně zhoršil. Stálé opakování mantry „u nás to nejde“ se hluboce vsáklo do myslí české populace, jak veřejnosti, tak i politiků.

Na 22. prosince bylo avizované rozhodnutí Evropské komise, zda a s jakými podmínkami zařadit jadernou energetiku a spalování zemního plynu mezi udržitelné environmentální technologie v rámci taxonomie Evropské unie. Nestalo se. Zdroje z Bruselu hovoří o odkladu na leden. Odklad jistě vzbudil nelibost u mnohých českých politiků, kteří zastupují zájmy jaderného průmyslu a věří, že jeho silný tlak na úředníky komise i vrcholné politiky Unie byl úspěšný. Například bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček z ANO se dal slyšet, že pokud jádro do taxonomie projde, „bude to možná jeden z největších úspěchů i naší vlády“. Od europoslance Alexandra Vondry z ODS pak zazněla výhružka o odstoupení z Pařížské dohody o ochraně klimatu, pokud Evropská komise neustoupí tlaku Česka, Francie a některých dalších zemí.

Dne 14. 12. 2021 odsouhlasila Sněmovna Parlamentu ČR usnesení o nutnosti zařazení jaderné energie do taxonomie udržitelných zdrojů EU. Tím pravděpodobně vkládá na krk občanů České republiky bianco šek na budoucí drahou jadernou energii, o dalších problémech nemluvě. Klimatická situace opravdu není nijak růžová. Srovnáme-li historickou koncentraci oxidu uhličitého s jeho soudobou koncentraci (~415 ppm), uvidíme, že analogická koncentrace existovala již v pliocénu. Tehdejší obraz byl dramaticky odlišný od dnešní situace.  Poblíže jižního pólu rostly stromy, což bylo potvrzeno nálezy listů pliocenní flóry, hladina moří byla až o 20 metrů vyšší a globální teploty byly 3–4 °C nad tím, co je dnes. Podle autorů z Univerzity v Leedsu je pliocenní situace analogií budoucnosti. Medián 68 % světové veřejnosti souhlasí s tím, že klimatická změna ji ohrožuje. Podle mnohých vědců, veřejných činitelů a aktivistů je lidská civilizace na pokraji zhroucení a pouze dynamika některých pomalých procesů (tání ledovců a ohřev mořské vody) zpomaluje nárůst teploty atmosféry.

V polovině léta prošel Senátem zákon upravující základní pravidla podpory pro výstavbu nových jaderných elektráren označovaný zkráceně jako Lex Dukovany. Dobře odůvodněný návrh skupiny senátorek a senátorů, aby garantovaná cena, za kterou bude stát elektřinu z elektrárny vykupovat, měla definovanou horní hranici, plénum neschválilo. Cena, kterou bude specializovaná státní společnost platit provozovateli elektrárny, tak zůstává čistě na vyjednávání mezi investorem a zástupci ministerstva s volným zákonným vymezením, že zohlední „oprávněné náklady na investici a přiměřený zisk“. To samozřejmě nechává prostor pro korupci i pro to, aby se cena dodávané energie na úkor státu šroubovala do nesmyslných výšek.

Ve stínu horké debaty o přihrávce dukovanské zakázky století ruské státní společnosti Rosatom probíhá proces, který možná bude mít pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě nezanedbatelný význam. V Evropské unii se vede debata o tom, zda jadernou energetiku v klasifikačním systému zvaném taxonomie zařadit mezi technologie přijatelné pro naplnění Zelené dohody pro Evropu. Praktický dopad výsledného rozhodnutí lze předem těžko posoudit, neboť nařízení o taxonomii se začne naplňovat až se začátkem roku 2022. Je ovšem patrné, že jaderný průmysl o zařazení do seznamu velmi stojí.

Odhlédneme-li od vojenských účelů, zjistíme, že jedněmi z posledních podporovatelů jaderné energetiky jsou státy bývalého východního bloku. Kladný vztah k jádru zde přitom překvapivě plyne nikoli z vůle politiků, nýbrž z postoje veřejnosti. Evropa se opět rozděluje na Východ a Západ. Tentokrát je ale novou hranicí jaderná energetika. Země bývalého východního bloku jsou příznivci jádra, žádná z nich se jej nechce vzdát. Ty, co jádro mají, chtějí většinou své elektrárny inovovat nebo již staví nové bloky a ty, které jádro ještě nemají (Polsko), chtějí elektrárny budovat.