Dne 14. 12. 2021 odsouhlasila Sněmovna Parlamentu ČR usnesení o nutnosti zařazení jaderné energie do taxonomie udržitelných zdrojů EU. Tím pravděpodobně vkládá na krk občanů České republiky bianco šek na budoucí drahou jadernou energii, o dalších problémech nemluvě. Klimatická situace opravdu není nijak růžová. Srovnáme-li historickou koncentraci oxidu uhličitého s jeho soudobou koncentraci (~415 ppm), uvidíme, že analogická koncentrace existovala již v pliocénu. Tehdejší obraz byl dramaticky odlišný od dnešní situace.  Poblíže jižního pólu rostly stromy, což bylo potvrzeno nálezy listů pliocenní flóry, hladina moří byla až o 20 metrů vyšší a globální teploty byly 3–4 °C nad tím, co je dnes. Podle autorů z Univerzity v Leedsu je pliocenní situace analogií budoucnosti. Medián 68 % světové veřejnosti souhlasí s tím, že klimatická změna ji ohrožuje. Podle mnohých vědců, veřejných činitelů a aktivistů je lidská civilizace na pokraji zhroucení a pouze dynamika některých pomalých procesů (tání ledovců a ohřev mořské vody) zpomaluje nárůst teploty atmosféry.

V polovině léta prošel Senátem zákon upravující základní pravidla podpory pro výstavbu nových jaderných elektráren označovaný zkráceně jako Lex Dukovany. Dobře odůvodněný návrh skupiny senátorek a senátorů, aby garantovaná cena, za kterou bude stát elektřinu z elektrárny vykupovat, měla definovanou horní hranici, plénum neschválilo. Cena, kterou bude specializovaná státní společnost platit provozovateli elektrárny, tak zůstává čistě na vyjednávání mezi investorem a zástupci ministerstva s volným zákonným vymezením, že zohlední „oprávněné náklady na investici a přiměřený zisk“. To samozřejmě nechává prostor pro korupci i pro to, aby se cena dodávané energie na úkor státu šroubovala do nesmyslných výšek.

Ve stínu horké debaty o přihrávce dukovanské zakázky století ruské státní společnosti Rosatom probíhá proces, který možná bude mít pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě nezanedbatelný význam. V Evropské unii se vede debata o tom, zda jadernou energetiku v klasifikačním systému zvaném taxonomie zařadit mezi technologie přijatelné pro naplnění Zelené dohody pro Evropu. Praktický dopad výsledného rozhodnutí lze předem těžko posoudit, neboť nařízení o taxonomii se začne naplňovat až se začátkem roku 2022. Je ovšem patrné, že jaderný průmysl o zařazení do seznamu velmi stojí.

Odhlédneme-li od vojenských účelů, zjistíme, že jedněmi z posledních podporovatelů jaderné energetiky jsou státy bývalého východního bloku. Kladný vztah k jádru zde přitom překvapivě plyne nikoli z vůle politiků, nýbrž z postoje veřejnosti. Evropa se opět rozděluje na Východ a Západ. Tentokrát je ale novou hranicí jaderná energetika. Země bývalého východního bloku jsou příznivci jádra, žádná z nich se jej nechce vzdát. Ty, co jádro mají, chtějí většinou své elektrárny inovovat nebo již staví nové bloky a ty, které jádro ještě nemají (Polsko), chtějí elektrárny budovat.

Na první pohled by se mohlo zdát, že klimatické hnutí v České republice může slavit. Zákon „o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice“ prochází Poslaneckou sněmovnou vysokou rychlostí, a dokonce jsou k němu svolávány mimořádné schůze. Názvem to připomíná antifosilní zákon, který řadu let prosazovaly české ekologické organizace Velkou výzvou. Ovšem hned vymezení základních pojmů zákona, kde je stanoveno, že nízkouhlíková výrobna elektřiny musí být vybavena jaderným reaktorem, nás vyvede z omylu. Rychlé snižování rizik spojených s globální změnou klimatu není jeho cílem.   

Na začátku března proběhla online konference, kterou pořádal Institut Equilibrium. Vystoupení jednotlivých řečníků byla orientována především na propagaci jaderné energetiky. Projdeme si je podrobněji.