Odhodlání ministra Havlíčka stavět novou jadernou elektrárnu naráží na to, že projekt čekají nevyhnutelné průtahy a zdražení, tržně nemůže být za žádných okolností výhodná. Kdo ztráty zaplatí? Občané v ceně elektřiny nebo stát z rozpočtu?
Opakovaně jsme v posledních týdnech a měsících ujišťováni ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem či vládním zmocněncem pro jádro Jaroslavem Mílem, že nový jaderný reaktor plánovaný pro Dukovany bude stát jen nějakých 140 až 160 miliard korun. A také, když stavbu ČEZ zahájí v roce 2029, bude už o sedm let později dokončena. Problém je, že taková cena, ani doba výstavby vůbec neodpovídají zkušenostem ze stavby velkých reaktorů v západní Evropě nebo USA a že důsledky těchto představ odnesou peněženky spotřebitelů elektřiny a možná ještě spíše českých daňových poplatníků.
Tímto článkem reaguji na několik pro jaderných a proti obnovitelných článků, které byly v minulém roce publikovány na serveru Ekolistu.
Vláda Andreje Babiše schválila Národní investiční plán. Zatímco rozumné děti před Vánoci prosí Ježíška, aby jim přinesl hračku nebo laptop, ministerský vánoční seznam obsahuje rovnou dvacet tisíc přání za 8 bilionů korun. Měli bychom se zamyslet, do čí kapsy vláda sáhne, aby svá přání splnila. Možná pak ještě rychle napíšeme Ježíškovi my, a to o novou vládu.
Je koncept české energetiky negující nejnovější trendy zárukou přijatelné budoucnosti? Máme u nás výjimečné podmínky, nesvítí, nefouká a neroste? A nebo leží problém jinde?
V rámci klimatického a ekologického hnutí probíhá diskuse, zda má účast dvou zástupců ekologických organizací ve vládní uhelné komisi smysl a může přinést tolik potřebné změny v dnešním fosilním základu české energetiky. Osobně se domnívám, že jen velmi obtížně. A že komise kromě předstírání ústupu od uhlí ještě může ministrům průmyslu a životního prostředí, kteří ji předsedají, posloužit k podpoře nových jaderných reaktorů.
