V závěru června se v Jaderné elektrárně Dukovany mělo uskutečnit setkání učitelů z širokého okolí elektrárny, se kterými ČEZ úzce spolupracuje při formování názoru studentů a dalších oslovených lidí. Na setkání zval mluvčí elektrárny Jiří Bezděk s cílem vzniku „názorového uskupení nebo spolku“ pro „vyjádření podpory naší energetické soběstačnosti i podpory výroby čisté a bezemisní elektrické energie ze stávajících i nových zdrojů“. Jeho kolegyně takovouto chystanou „nezávislou“ skupinu „podporovatelů jaderné energetiky (nejen) z regionu“ nazvala pracovně poeticky „JARO pro Dukovany“, tedy „Jaderní rodiče pro Dukovany“. Zda takové uskupení vzniklo nebo teprve vznikne, se jistě dozvíme. Bude pak ale dobré vědět, že se nejedná o žádný spontánně založený spolek či aktivitu osobností, ale o další z nástrojů jaderného průmyslu, kterými ve svůj prospěch ovlivňuje veřejné mínění. Tak jako tu již působí lobbystické uskupení Energetické Třebíčsko, Jaderné regiony Česká republika a některá další. 

Pokaždé, když má jaderný průmysl problém, vytasí se s převratnou novinkou. Jednou to jsou množivé reaktory (asi dvacet neúspěšných projektů na světě bylo ukončeno, poslední francouzský projekt Astrid minulý rok), jednou malé modulární reaktory, které budou mít tu údajnou zázračnou vlastnost, že budu čím menší, tím budou levnější a obrátí na ruby scale effect. Ten definuje pokles ceny při větším objemu výroby, k tomu ale v tuto chvíli neexistuje odpovídající počet objednávek, byť předběžných. Tyto relativně malé reaktory by měly zásobovat jednotlivá střední a větší města. Zde by ale přestaly platit státní jaderné zájmy, včetně netransparentního jednání, jaké dnes vidíme při projednávání výstavby nového bloku v Dukovanech. Rovněž je velmi pravděpodobné předpokládat opozici občanské společnosti, která by obávala finančních i dalších rizik jaderného zařízení v těsné blízkosti.

Předseda sdružení Eurosolar Milan Smrž píše předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Daně Drábové. Ve své propagaci výstavby nových jaderných reaktorů podle něj úřednice používá zkreslené a zavádějící argumenty.

Stát bez valné veřejné debaty přebírá v neveřejné smlouvě rizika v řádu desítek miliard korun, které budou z daní platit občané. V jaderném projektu, který udržuje při životě překonanou technologii opouštěnou celou Evropou. Smlouvy mezi státem a ČEZ, které na konci dubna schválila vláda, částečně mění scénu, na níž se hraje o nový reaktor v Dukovanech. Co je nového? Vláda se rozhodla garantovat výkupní cenu elektřiny z nového zdroje. Co zůstává při starém? Není zřejmé, kdo ponese rizika plynoucí z případného zpoždění a prodražení projektu.

Odhodlání ministra Havlíčka stavět novou jadernou elektrárnu naráží na to, že projekt čekají nevyhnutelné průtahy a zdražení, tržně nemůže být za žádných okolností výhodná. Kdo ztráty zaplatí? Občané v ceně elektřiny nebo stát z rozpočtu?

Opakovaně jsme v posledních týdnech a měsících ujišťováni ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem či vládním zmocněncem pro jádro Jaroslavem Mílem, že nový jaderný reaktor plánovaný pro Dukovany bude stát jen nějakých 140 až 160 miliard korun. A také, když stavbu ČEZ zahájí v roce 2029, bude už o sedm let později dokončena. Problém je, že taková cena, ani doba výstavby vůbec neodpovídají zkušenostem ze stavby velkých reaktorů v západní Evropě nebo USA a že důsledky těchto představ odnesou peněženky spotřebitelů elektřiny a možná ještě spíše českých daňových poplatníků.